Hnízdní nažina

Hnízdní nažina se vytváří v době hnízdění u samic všech druhů našich pěvců a také u samců následujících druhů: pěnice vlašská, pěnice pokřovní, pěnice slavíková a ořešník kropenatý.

Velikost a především vzhled hnízdní nažiny se v průběhu hnízdění mění, celý proces lze zjednodušeně rozčlenit do 4 stádií:

1. částečná až úplná ztráta prachového opeření v oblasti budoucí hnízdní nažiny
2. zvýšené prokrvení této oblasti zvětšením krevních cév a vlásečnic
3. otok nažiny jako následek zmnožení tkáňové tekutiny v podkoží, cévní síť přestává být viditelná
4. postupný návrat do klidového stavu, kůže je však po předchozích změnách povolenější, svrasklá a holá

Plocha, na níž se hnízdní nažina vytváří, je ze stran ohraničena oběma větvemi velké břišní pernice, vpředu sáňkami a vzadu opeřením kloaky. I při plně vyvinuté hnízdní nažině (stádium 3) zůstávají občas úzké pruhy při výše uvedených hranicích pokryté prachovým peřím. O přesném průběhu změn vzhledu hnízdní nažiny v závislosti na inkubaci není dosud mnoho údajů. Jako základní nikoliv však všeobecně platné schéma lze přijmout to, že:

• stádia 1 - 2 se vytvářejí v období snášení vajec,
• stádium 3 je charakteristické pro zahřívání vajec a malých mládat neschopných termoregulace a
• stádium 4 začíná zhruba v době opeřování mládat. Při vyvádění mládat bývá nažina již ve stádiu 4.

Při opakovaném hnízdění prochází nažina opět všemi postupnými stádii. Jednou vytvořená hnízdní nažina přetrvává po celé hnízdní období a zaniká až při nástupu ev. letního pelichání, kdy opět rovnoměrně zarůstá prachovými pery.

U mnoha druhů našich pěvců se samci větší či menši měrou podílejí na zahřívání vajec a mládat, aniž se u nich vytváří hnízdní nažina (rákosník obecný, pěnice hnědokřídlá aj.), u některých jiných druhů se hnízdní nažina u samců vytváří jen do stádia 1 nebo 2 (viz systematickou část). U jiných druhů (sýkora koňadra, sýkora modřinka, mlynařík dlouhoocasý aj.) naopak mohou mít samci příslušnou plochu na břiše holou, ačkoliv se na inkubaci nepodílejí. Pravděpodobně se jedná o adaptaci na teplejší letní klima.

V této souvislosti je třeba se zmínit o holině juvenilních ptáků. Tato holina nemá s hnízdní nažinou dospělých ptáků fyziologicky nic společného, pouze ji svým vzhledem a umístěním připomíná. Holina juvenilních ptáků je výsledkem procesu opeřování a charakterizuje určitý stav rozvoje opeření daného jedince nebo druhu. Holina juvenilních ptáků je vždy rozšířena nejen na celou plochu břišní apterie, ale i na všechny apterie ostatní. Začátek zarůstání všech juvenilních holin prachovými pery je druhově specifický a většinou odpovídá míře tažnosti daného druhu. Např. u pěnice vlašské začínají apterie zarůstat již před dovršením prvního měsíce života, u pěnice černohlavé po 40. dnu života a u pěnkavy obecné, strnada rákosního, strnada obecného a řady dalších druhů ještě později. Při pečlivé prohlídce daného jedince by k záměně juvenilní holiny za hnízdní nažinu nemělo dojít, jedinec v juvenilním opeření by měl být vždy jednoznačně odlišitelný.

Vzhledem k mezerám ve znalostech tohoto znaku je nutné postupovat při určování pohlaví dosti opatrně. Zejména je nutné si uvědomit, že chybějící hnízdní nažina není důkazem toho, že pták je samec. Rovněž nehnízdící samice hnízdní nažinu nemají.