(Galliformes) Potápky
(Podicipediformes) Veslonozí
(Pelecaniformes) Brodiví
(Ciconiiformes) Vrubozobí
(Anseriformes) Dravci
(Falconiformes) Hrabaví
(Galliformes) Krátkokřídlí
(Gruiformes) Dlouhokřídlí
(Charadriiformes) Měkkozobí
(Columbiformes) Kukačky
(Cuculiformes) Sovy
(Strigiformes) Lelci
(Caprimulgiformes) Svišťouni
(Apodiformes) Srostloprstí
(Coraciiformes) Šplhavci
(Piciformes) Pěvci
(Passeriformes) Shrnutí faunistických výsledků
 |
řád měkkozobí |  |
127. Hrdlička divoká
Streptopelia turtur (L.)
| Hnízdění | Čtverců | % |
| možné | 0 | 0 |
| pravděpodobné | 13 | 19 |
| prokázané | 50 | 74 |
| celkem | 63 | 93 |
Areál
Hnízdí v mírné a teplé části Evropy a západní Asie; v Africe obývá rozsáhlé území mezi rovníkem a Středozemním mořem. Hnízdí také ve většině saharských oáz. Africká hnízdiště jsou zároveň zimovišti evropských hrdliček. Od 80. let 20. stol. dochází k trvalému poklesu některých evropských populací vinou klimatických podmínek zimovišť (dlouhotrvající sucha) a industrializací zemědělství v hospodářsky rozvinutých zemích. Mírný úbytek je zřetelný i na celém území Česka.
Podblanicko
Dosti hojně protahuje a hnízdí, ale dokumentovaných hnízdění je překvapivě málo, protože dříve hrdlička nestála za záznam. Po r. 1990 se početnost sice zřetelně snižuje, ale konkrétní srovnání ze starší dobou chybí. Dává přednost členité zemědělské krajině nižších poloh, často se vyskytuje v blízkosti vodotečí nebo rybníků. Přilétá v poslední dubnové a první květnové dekádě: 2. 5. 1937, 23. 4. 1941, 21. 4. 1943, 7. 5. 1948, 26. 4. 1953, 30. 4. 1966 kolem Benešova (FV). V okolí Bystřice byla pozorována nejdříve 20. 4. 1973 – 3 ex na dubech u ryb. Podhrázský (Pý). Za méně nápadného podzimního tahu (chybí charakteristické vrkání) se páry nebo malé skupiny objevují na strništích. Poslední výskyt je podložen kolem poloviny září, např. 13. 9. 1941 – 2 ex u Líšna (Hz), 15. 9. 1946 – 2 ex v porostech u ryb. Podhrázský (Pý), 12. 9. 1999 – 1 ex u Postupic, 15. 9. 2001 – 3 ex na elektrickém vedení tamtéž, 22. 9. 2001 – 1 ex na elektrickém vedení tamtéž (vše Pr). S uvedenými daty koliduje pozdní nález sotva létajícího pull. v Růžové zahradě v Konopišti 28. 8. 1953 (FV).
Hnízdo si staví ponejvíce ve výškách 2 – 3 m zpravidla v hustých listnatých keřích či nižších listnatých nebo jehličnatých stromech (hloh, vrba, olše, planá jabloň nebo hrušeň, smrk). V lesnatých oblastech hnízdí i ve smrkovém mlází lesních pasek. 27. 5. 1973 – 2 pull. v hnízdě na mladém smrčku u Postupic. Pozdní hnízdění prokázáno 14. 7. 1984 – hnízdo s vejci na bezu hroznatém u Postupic (Pr).
Literatura
54, 71, 77, 137