Vytištěno z interaktivního CD-ROM Ptáci Podblanicka
Vydala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, Podblanické ekocentrum a Muzeum Podblanicka

Shrnutí faunistických výsledků

Od r. 1800 do r. 1994 bylo v Česku celkem pozorováno 390 druhů ptáků (HUDEC et al., 1995), z nichž bylo během 20. stol. 236 druhů zaznamenáno jako hnízdících. 202 hnízdilo pravidelně, 17 nepravidelně či nahodile a u 17 druhů dalších hnízdění nebylo prokázáno, ale lze je považovat za možné (HUDEC et al., 2000). Při celostátním mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1985 – 1989 (628 standardních čtverců) bylo prokázáno hnízdění 198 druhů (ŠŤASTNÝ et al., 1996).

Na Podblanicku bylo od druhé poloviny 19. stol., kdy existují věrohodné prameny, pozorováno 253 druhů, z nichž bylo hnízdění prokázáno u 150 druhů. Při mapování v letech 1985 – 1989 bylo v hnízdní době pozororováno 156 druhů, z nichž bylo prokázáno hnízdění 137 druhů vykazovaných v kategorii „D“, nejvyšší při průkaznosti hnízdění.

Na mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1985 – 1989 se na okrese Benešov podílelo 31 sčitatelů, kteří pracovali ve 20 kvadrátech mezinárodní, standardní velikosti. Po jejich jemnějším, čtvrtinovém, dělení se Podblanicko rozčlenilo na 68 malých čtverců, z nichž 55 leželo v okrese Benešov celou plochou a zbytek tam zasahoval pouze částečně. Počet druhů na velkém kvadrátu kolísal mezi 81 (6252) a 120 (6453), průměr na kvadrát činil 100 druhů. Na kvalitu zpracování čtverce (obsazenost druhy) měl poměrně zřetelný význam počet sčitatelů, tři (6352, 6354, 6453) nebo dokonce pět (6153) zaznamenali více druhů než mapovatelé jednotliví. Dalším zřetelným aspektem ovlivňujícím počet druhů byla konfigurace terénu, jeho členění do různých biotopů a přítomnost rybníků. K čtvercům se širším druhovým spektrem (120 druhů) patřily kvadráty 6453 – rybničnatá kotlina kolem Sedlece-Prčice, 6355 – CHKO Blaník a zvláště 6352 – údolí Vltavy a pestrá rybničnatá a kopcovitá krajina směrem k Sedlčanům (137 druhů).

Při celostátním mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1985 – 1989 (Česko se členilo na 628 čtverců) se podle ŠŤASTNÉHO at al. (1996) nejhojněji vyskytovali skřivan polní, vlaštovka obecná, rehek domácí, kos černý a strnad obecný (628 čtverců). Zvonek zelený, pěnkava obecná, sýkora koňadra, pěnice černohlavá, jiřička obecná a káně lesní byli pozorováni v 627 čtvercích, vrabec domácí, drozd zpěvný a konipas bílý v 626 čtvercích, špaček obecný v 625 čtvercích.

Při celostátním mapování hnízdního rozšíření ptáků v letech 1985 – 1989 bylo podle ŠŤASTNÉHO at al. (1996) v 628 standardních čtvercích nejčastěji prokázáno hnízdění vlaštovky obecné (613 čtverců), jiřičky obecné (610 čtverců), vrabce domácího (608 čtverců), kosa černého (605 čtverců), špačka obecného (603 čtverců) a sýkory koňadry (602 čtverců).

Druhy uvedené kurzívou svou početnost měnily výrazně.

Na Podblanicku došlo po r. 1990 ke zvýšení početnosti hnízdící populace volavky popelavé, holuba hřivnáče, pěnice vlašské, rehka zahradního a cvrčilky říční. Naopak se v té době snižovala početnost hrdličky divoké, konipase horského, lindušky luční, ořešníka kropenatého, zvonohlíka zahradního a strnada zahradního.