Vytištěno z interaktivního CD-ROM Ptáci Podblanicka
Vydala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, Podblanické ekocentrum a Muzeum Podblanicka

Areál
Hnízdí v mírné a teplejší části Eurasie od Atlantského po Tichý oceán. V zimě je většina populace stálá; tvoří hejnka obývající nevelké teritorium. Změny početnosti nejsou nikterak výrazné, v druhé polovině 20. stol. se část populací přizpůsobila životu v příměstské zeleni.

Podblanicko
Dosti hojně hnízdí a zimuje. Hnízdní hustota je závislá na průběhu předchozí zimy, protože po tuhých mrazech jsou stavy decimovány chladem a nedostatkem potravy, které za krátkých zimních dnů mlynaříci nenajdou dostatek. Na rozdíl od sýkor se neživí semeny, ale výlučně klidovými stádii členovců nebo ztuhlými dospělci. Mlynaříci obývají lesy všeho druhu, zvláště listnaté a smíšené, dále porosty na březích vod, v parcích a starých zahradách. Po rozmnožování se sousední rodiny spojují do hejn čítajících až 25 ex, která se potulují v širším okolí hnízdiště až do příštího jara a pravidelně se objevují v zeleni intravilánu. Nejpočetnější hejno, a to 45 ex, bylo pozorováno 11. 12. 1988 v ovocné aleji u Bystřice (Pý).
Protáhlé vakovité a téměř uzavřené hnízdo je připevněné k větvi nebo kmenu. Materiál tvoří mech, lišejníky, lýko a povrch maskují lišejníky pokryté pavučinami. Nejčastěji staví na smrku, olši a vrbě, řidčeji na bříze, topolu, jabloni a jalovci. Výška hnízda kolísá od 1 m až po vrcholové partie starých smrků. Se stavbou hnízda začínají mlynaříci ve srovnání s ostatními drobnými pěvci velice brzy. Popud může dát i několik teplých slunečných předjarních dnů po sobě: 4. 3. 1976 – rozestavěné hnízdo na bříze u Bystřice. 4. 3. 1992 – pár nosí materiál do koruny smrku v lese Plchovky u Bystřice (Pý).

Literatura
14, 15, 17, 18, 28, 29, 71, 77, 110, 132, 154