Vytištěno z interaktivního CD-ROM Ptáci Podblanicka
Vydala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, Podblanické ekocentrum a Muzeum Podblanicka

Areál
Hnízdí v souvislém rovnoběžkovém pásu mírné Eurasie a Severní Ameriky, ostrůvkovitě se vyskytuje ve vyšších polohách jižní Asie a Střední Ameriky. Většinou je stálý nebo potulný, pouze od severní hranice areálu táhne jižněji. Změny početnosti jsou pouze lokální, např. v západní a střední Evropě včetně Česka byl patrný jistý pokles koncem 20. stol.

Podblanicko
Hojně hnízdí a přezimuje. V zimě se jednotlivci zatoulávají do zahrad, ale na krmítko přiletují jen výjimečně, neboť klidovým stádiím členovců dávají přednost před nabízenými semeny. Nejpočetnější je v lesích jehličnatých a smíšených. Zpěvem se ozývá již za teplejších únorových dní.
Hnízdo z tenkých suchých smrkových větviček buduje v rozličných polodutinách a výstýlá trávou, mechem a lišejníky. Nejvíce snůšek bylo nalezeno v prasklinách zlomených kmenů stromů, nejčastěji smrků, popř. ve skulinách seníků, krmelců nebo chat v lesích. Vzácněji šoupálek hnízdil za odchlíplou kůrou kmene, na žebříku pověšeném pod střechou budovy, v hranici dříví či ve složených dílcích plotu pro lesní školku. V lese u Postupic si postavil hnízdo ve štěrbině zeminy kořenového systému vyvráceného smrku. Materiál na hnízdo začíná shánět od poloviny března: 20. 3. 1974 staví hnízdo ve spáře dřevěné stěny chaty na břehu Chotýšanky pod Městečkem. Snůška se objevuje v dubnu: 20. 4. 1986 – snůška 5 vajec v lesním seníku u Postupic. Nejčasnější hnízdění 5. 5. 1994 – 5 asi týdenních pull. kroužkováno tamtéž. Stejné, jen opravované hnízdo výjimečně používá několik let, např. v seníku u Postupic 1986 – 1994 každoročně, a to ještě předchozí sezóny nebyly sledovány (vše Pr).

Literatura
14, 15, 17, 18, 28, 29, 71, 77, 110, 132