Vytištěno z interaktivního CD-ROM Ptáci Podblanicka
Vydala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, Podblanické ekocentrum a Muzeum Podblanicka

Areál
Hnízdí v mírné a teplejší Eurasii od Madeiry, Azorských a Britských ostrovů až po řeku Jenisej, obývá také severozápadní a severní Afriku. Severní a severovýchodní populace táhnou jihozápadním směrem a nezřídka zimují až ve Středomoří, popř. v Malé a Střední Asii. Změny početnosti nejsou zřetelné, ale pozitivní trend byl pozorován na konci 20. stol. v severozápadní a severní Evropě.

Podblanicko
Jeden z nejhojněji hnízdících a protahujících ptáků. Menší množství pravidelně zimuje, ale podíl severnějších populací znám není. Hnízdním prostředím jsou lesy všeho druhu, parky, stromořadí, remízy, zahrady či dřeviny kolem vod. Běžně se vyskytuje v zeleni intravilánu. Na zimu F z větší části odlétají, takže výrazně převládají M, kteří v hejnech s dalšími zrnojedy, hlavně strnady obecnými, zvonky, jikavci a vrabci, vyhledávají okolí zemědělských objektů, skládky, úhory a nezoraná pole, kde snáze najdou potravu. Pravidelně zaletují na krmítka. Za tahu (březen, duben a září, říjen) se pěnkavy vyskytují v početných hejnech, zvláště na podzim.
Hnízdo bylo nalezeno na mnoha druzích listnatých i jehličnatých dřevin. Je spleteno z mechu, kořínků a stébel, vnější vrstva obsahuje také pavučiny, lišejníky a hmyzí vlákna. Výstelku tvoří peří a chlupy. Se stavbou pár začíná počátkem druhé poloviny dubna a obvykle hnízdí dvakrát. Nejčasnější hnízdění: 3. 4. 1975 – hnízdo na olši v Bystřici, obsah neznám 7. 5. – vyvedená pull. tamtéž. 8. 4. 1955 – základ hnízda postavený neobvykle na trámu pod střechou dřevěné kolny v Bystřici, 15. 4. sneseno první vejce (Pý).

Literatura
14, 15, 17, 18, 26, 28, 29, 77, 110, 132, 154