(Galliformes) Potápky
(Podicipediformes) Veslonozí
(Pelecaniformes) Brodiví
(Ciconiiformes) Vrubozobí
(Anseriformes) Dravci
(Falconiformes) Hrabaví
(Galliformes) Krátkokřídlí
(Gruiformes) Dlouhokřídlí
(Charadriiformes) Měkkozobí
(Columbiformes) Kukačky
(Cuculiformes) Sovy
(Strigiformes) Lelci
(Caprimulgiformes) Svišťouni
(Apodiformes) Srostloprstí
(Coraciiformes) Šplhavci
(Piciformes) Pěvci
(Passeriformes) Shrnutí faunistických výsledků
 |
řád měkkozobí |  |
125. Holub doupňák
Columba oenas L.
| Hnízdění | Čtverců | % |
| možné | 10 | 15 |
| pravděpodobné | 4 | 6 |
| prokázané | 7 | 10 |
| celkem | 21 | 31 |
Červený seznam ptáků ČR: VU
Areál
Vyjma bezlesého severu hnízdí v celé Evropě a v mírném pásu západní a Střední Asie. Zimuje ve Středomoří, Přední a jižní Asii. V severozápadní a západní Evropě včetně Česka se stavy zvyšují, naopak v severní a jižní Evropě v druhé polovině 20. stol. klesaly. V době rozmnožování je většinou striktně vázán na věkovité listnaté stromy, kde hnízdí v dutinách po datlu černém. Nevyhýbá se ani náhradnímu využívání umělých budek patřičné velikosti, např. pro puštíka.
Podblanicko
Pravidelně protahuje, nehojně hnízdí a výjimečně přezimuje. Doupňák je sice podstatně vzácnější než hřivnáč, ale rozhodně není na vymření, jak se v 70. letech 20. stol. někteří místní ornitologové domnívali. Přílet spadá na konec února: po 1 ex 26. 2. 1994 a 20. 2. 2000 u Postupic, 22. 2. 2001. – 9 ex táhnoucích k severu tamtéž (Pr) nebo první polovinu března: 7. 3. 1937, 4. 3. 1939 a 1945, 15. 3. 1964 (FV). Odlet není podložen až na údaj z 10. 10. 1943 – 3 ex u Bystřice (Pý) a 3. 12. 1988 – 1 ex u Milovanic. Pozdní datum by spíše nasvědčovalo přezimování, k němuž výjimečně dochází. V nehnízdní době tvoří hejna, např. v druhé polovině srpna a první polovině září 1999 pravidelně až 80 ex nocovalo v olšině při ryb. Klen u Postupic (vše Pr).
Hnízdí ve starých porostech buků na několika tradičních lokalitách. Za historické lze považovat hnízdiště v konopišťském parku a jeho nejbližším okolí, kde je uváděn od r. 1936 do r. 1952 v počtu asi 10 párů (FV). Zde bylo 9. 6. 1942 poprvé doloženo hnízdění. Další, již dříve známé lokality obsazují doupňáci dodnes. Nejvíce (asi 7 párů) hnízdí v rezervaci Ve Studeném u Samechova, odkud nejstarší pozorování houkajících M pochází z 25. 6. 1968, ale to neznamená, že by zde předtím nehnízdili (FV). V líšenských lesích se sice vyskytovali vždy pravidelně jednotlivé páry, ale bližší údaje chybí (Pý). 30. 4. 1971 byl poprvé pozorován pár ve vrcholové bučině na Malém Blaníku (Ko), kde na přelomu milenia hnízdí asi 2 páry, kdežto v bučině Velkého Blaníku, kde bylo hnízdění prokázáno 31. 5. 1968, je to 3 – 5 párů (Rů). Jednotlivé páry obývají od 80. let 20. stol. okolí Postupic, a to zbytky bukových porostů u lomu Mladovice a na vrcholu Ořešnice, dále lesy kolem Pozova, Jezvin (Pr). Požárské lesy (Panská skála, Grybla), Čertovo břemeno, Monínec u Sedlce – Prčice v 60. a 70. letech 20. stol. obýval jeden nebo dva páry, ale ne každoročně (FV), avšak od konce 90. let 20. stol. hnízdí na Panské skále a Gryble pravidelně několik párů (Pr).
Literatura
71, 77, 113, 156