Vytištěno z interaktivního CD-ROM Ptáci Podblanicka
Vydala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, Podblanické ekocentrum a Muzeum Podblanicka

Areál
Hnízdí v Evropě mimo nejzažšího severu a severovýchodu, chybí také v severním Černomoří. Dále se vyskytuje v severozápadní Africe a Malé Asii, odkud je rovnoběžkovým pásem rozšířen až po pobřeží Tichého oceánu. Severské populace jsou tažné, jihoevropské a západoevropské stálé. U městských populací ve střední a částečně severozápadní Evropě podíl tažných ptáků rapidně klesá. Ve střední a západní Evropě je nejpočetnější v intravilánu, který z extravilánu osídloval už od poloviny 19. stol. V severní a severozápadní Evropě začal pronikat do lidských sídel až koncem 20. stol.

Podblanicko
Patří k nejhojnějším hnízdícím ptákům vůbec. Pravidelně též protahuje a zimuje. Žije téměř všude, jak ve městech a osadách, tak v rozvolněné parkovité krajině i v lesích. Lesní populace kosů jsou ve srovnání se synantropními méně početné. Hnízdo si staví nejčastěji na nejrůznějších druzích stromů a keřů, včetně introdukovaných parkových dřevin, ale běžně využívá výklenků ve zdi nebo trámů pod střechou lidských staveb. Hnízdo se skládá z trávy, mechu a kořínků, uvnitř je vrstva hlíny a výstelka z trávy. Hnízdí dvakrát nebo dokonce třikrát do roka. První kosi nosí materiál na hnízdo již ve druhé polovině března, ale většina jich staví začátkem dubna. V časném jarním období preferují k hnízdění konifery, neboť listnaté dřeviny bývají ještě holé.

Literatura
14, 15, 17, 18, 26, 28, 29, 71, 77, 110, 132