(Galliformes) Potápky
(Podicipediformes) Veslonozí
(Pelecaniformes) Brodiví
(Ciconiiformes) Vrubozobí
(Anseriformes) Dravci
(Falconiformes) Hrabaví
(Galliformes) Krátkokřídlí
(Gruiformes) Dlouhokřídlí
(Charadriiformes) Měkkozobí
(Columbiformes) Kukačky
(Cuculiformes) Sovy
(Strigiformes) Lelci
(Caprimulgiformes) Svišťouni
(Apodiformes) Srostloprstí
(Coraciiformes) Šplhavci
(Piciformes) Pěvci
(Passeriformes) Shrnutí faunistických výsledků
 |
řád pěvci |  |
212. Sýkora lužní
Parus montanus Baldenstein
| Hnízdění | Čtverců | % |
| možné | 4 | 6 |
| pravděpodobné | 12 | 18 |
| prokázané | 41 | 60 |
| celkem | 57 | 84 |
Areál
Hnízdí v mírné a teplejší Eurasii od Velké Británie po Kamčatku. V severnější části areálu dává přednost vlhkým porostům jehličnanů nebo bříz a vrb, jižněji se vyskytuje spíše ve vyšších nadmořských výškách, kde upřednostňuje konifery. Potulky, natož pak tah, nejsou pravidlem, bývá věrná rodišti. Jisté kolísání početnosti sice v Evropě během v druhé poloviny 20. stol. existovalo, ale bylo regionálně odlišné; v některých státech bez jasnějších příčin ubývala, ale v jiných naopak přibývala. V Česku je početnost stabilní.
Podblanicko
Dosti hojně hnízdí, nejčastěji ve vlhkých partiích jehličnatých a listnatých lesů, vyskytuje se také v pobřežních porostech s převažujícími vrbami nebo olšemi a zahnízdí i v polním lesíku. Hnízdí ve výšce 2 – 4 m v dutinách, které si oba partneři vytesávají v suchých, silně ztrouchnivělých kmenech, větvích či pahýlech stromů, a to někdy dokonce pouze o průměru 4 – 5 cm. Zpravidla volí dřeviny, jejichž suché části rychle trouchnivějí, což usnadňuje vyhloubení dutiny, která byla opakovaně nalezena v bříze, olši a vrbě, vzácněji ve višni a lípě. Dutinu začínají připravovat v polovině dubna a krmení pull. připadá na druhou polovinu května. Podobně jako sýkora babka se celoročně zdržuje zpravidla po párech.
Literatura
15, 17, 18, 28, 29, 56, 77, 83, 132