(Galliformes) Potápky
(Podicipediformes) Veslonozí
(Pelecaniformes) Brodiví
(Ciconiiformes) Vrubozobí
(Anseriformes) Dravci
(Falconiformes) Hrabaví
(Galliformes) Krátkokřídlí
(Gruiformes) Dlouhokřídlí
(Charadriiformes) Měkkozobí
(Columbiformes) Kukačky
(Cuculiformes) Sovy
(Strigiformes) Lelci
(Caprimulgiformes) Svišťouni
(Apodiformes) Srostloprstí
(Coraciiformes) Šplhavci
(Piciformes) Pěvci
(Passeriformes) Shrnutí faunistických výsledků
 |
řád pěvci |  |
213. Sýkora parukářka
Parus cristatus L.
| Hnízdění | Čtverců | % |
| možné | 8 | 12 |
| pravděpodobné | 8 | 12 |
| prokázané | 51 | 75 |
| celkem | 67 | 99 |
Červený seznam ptáků ČR: LC
Areál
Hnízdí v Evropě a západní Sibiři mimo jejich nejjižnějších a nesevernějších končin. Dává přednost starším, souvisle zapojeným borovým nebo smrkovým porostům bez ohledu na nadmořskou výšku. Od svého hnízdiště se zpravidla nevzdaluje, což platí i pro parukářky v prvním roce života. Ve Švédsku a střední Evropě včetně Česka byl koncem 20. stol. zaznamenám pokles stavů (asi poškozením lesů imisemi), ale v ostatních zemích Evropy její početnost stoupala.
Podblanicko
Pravidelně hnízdí a zimuje. Obývá výhradně jehličnaté, především smrkové lesy větší rozlohy. Hustota je všude nízká, takže charakteristické vábení je možno zaslechnout mnohem vzácněji než hlasy ostatních „lesních“ sýkor. Ve svém okrsku se vyskytuje celoročně a opouští jej zcela ojediněle. V zimě se sice přidružuje k hejnům jiných sýkor, ale pouze pokud při hledání potravy putují lesem.
Původně parukářka hnízdila pouze ve stromových dutinách, ale posléze začala obsazovat i budky, z nichž pochází většina prokázaných hnízdění. V ostatních případech využila přirozené dutiny v borovici, ztrouchnivělé bříze, buku a jírovci. Nejčasnější hnízdění: 10. 5. 1959 – 5 pull. kroužkováno v lese Strašilov u Bystřice (Cikánek).
Literatura
15, 17, 18, 28, 29, 71, 77, 110, 132, 154