(Galliformes) Potápky
(Podicipediformes) Veslonozí
(Pelecaniformes) Brodiví
(Ciconiiformes) Vrubozobí
(Anseriformes) Dravci
(Falconiformes) Hrabaví
(Galliformes) Krátkokřídlí
(Gruiformes) Dlouhokřídlí
(Charadriiformes) Měkkozobí
(Columbiformes) Kukačky
(Cuculiformes) Sovy
(Strigiformes) Lelci
(Caprimulgiformes) Svišťouni
(Apodiformes) Srostloprstí
(Coraciiformes) Šplhavci
(Piciformes) Pěvci
(Passeriformes) Shrnutí faunistických výsledků
 |
řád pěvci |  |
238. Zvonohlík zahradní
Serinus serinus (L.)
| Hnízdění | Čtverců | % |
| možné | 4 | 6 |
| pravděpodobné | 0 | 0 |
| prokázané | 64 | 94 |
| celkem | 68 | 100 |
Areál
Hnízdí v mírné a teplejší Evropě od Atlantského oceánu až po severojižní spojnici mezi východním Finskem a západním Černomořím. Dále obývá celé Středomoří a Malou Asii. Na většině hnízdišť je stálý nebo potulný, ale severnější populace zimují ve Středomoří, odkud se v první polovině 19. stol. začal rychle šířit k severu a kolem r. 1840 zahnízdil i v Čechách. Expanze s různou intenzitou pokračovala po celé 20. stol., takže na jeho konci zvonohlík osídlil jižní Skandinávii a řadu lokalit ve východní Evropě.
Podblanicko
Hojně hnízdí a protahuje, vzácně zimuje. Obývá zahrady, parky, sady, stromořadí, břehové porosty nebo hřbitovy, vzácněji se usídlí při okrajích prosvětlených lesních porostů. Pravidelně přilétá v posledních dnech března; první nedočkavci (možná zimující) se objevují dříve, např. 15. 3. 1975 – 1 ex Milovanice (Pr). Odlétá v září a říjnu, poslední mizí počátkem listopadu. V zimě je výskyt vzácný, spíše byli pozorováni jednotlivci než skupinky: 1962 – 10 ex Benešov, 17. 1. 1963 – 8 ex Benešov, 12. 2. 1967 – 7 ex Benešov (vše FV). Protahující a zimující zvonohlíci se zdržují na úhorech, rumištích a ladem ležících polích zarostlých plevelem.
Začíná hnízdit v první polovině května. Výška hnízda nad zemí je velmi variabilní, od 1 m v nízkých hustých jehličnanech nebo rybízu a angreštu až po koruny stromů. S oblibou volí jabloně, hrušně nebo okrasné sestříhané hlohy. Základ hnízda staví z kořínků, stébel, mechu, lišejníku, do výstelky používá savčí chlupy a peří. Nejčasnější hnízdění: 22. 4. 1963 – nosí hnízdní materiál do zeravu v Bystřici, 26. 4. 1975 – hnízdo se 4 vejci na třešni v aleji mezi Opřeticemi a Jinošicemi (Pý). Nejpozdější hnízdění 11. 9. 1938 – opeřená pull. v hnízdě na jabloni u Mydlářky (FV). Početnost zvonohlíků kulminovala v druhé polovině 70. let 20. stol., kdy se na sklizených řepkových polích shromažďovala velká hejna a na okolních napajedlech bylo možno kroužkovat desítky ex. Na konci 20. stol. jsou počty na řepkových polích podstatně menší, takže lokálně určitě došlo k úbytku, jehož vysvětlení by bylo spíše spekulací.
Literatura
15, 17, 18, 26, 28, 29, 53, 69, 77, 110, 114, 132