(Galliformes) Potápky
(Podicipediformes) Veslonozí
(Pelecaniformes) Brodiví
(Ciconiiformes) Vrubozobí
(Anseriformes) Dravci
(Falconiformes) Hrabaví
(Galliformes) Krátkokřídlí
(Gruiformes) Dlouhokřídlí
(Charadriiformes) Měkkozobí
(Columbiformes) Kukačky
(Cuculiformes) Sovy
(Strigiformes) Lelci
(Caprimulgiformes) Svišťouni
(Apodiformes) Srostloprstí
(Coraciiformes) Šplhavci
(Piciformes) Pěvci
(Passeriformes) Shrnutí faunistických výsledků
 |
řád pěvci |  |
246. Čečetka zimní
Carduelis flammea (L.)
| Hnízdění | Čtverců | % |
| možné | 0 | 0 |
| pravděpodobné | 16 | 23 |
| prokázané | 6 | 9 |
| celkem | 22 | 32 |
Červený seznam ptáků ČR: NT
Areál
Poddruh čečetka zimní tundrová (C. f. flammea) hnízdí v tajze Eurasie a Severní Ameriky, zvláště v březových porostech. Je potulná až tažná a tah někdy přechází v invaze směřující do střední, jižní a západní Evropy nebo nižších zeměpisných šířek příslušných kontinentů. V Česku se objevuje v hejncích za tahu nebo v zimě nejčastěji v korunách bříz. Ve Velké Británii, západní a střední Evropě hnízdí jiný poddruh, čečetka zimní evropská (C. f. cabaret), která je převážně potulná. Do Česka se rozšířila kolem poloviny 20. stol., a to nejspíš z Alp. Po osídlení pohraničních horských hvozdů se čečetky šířily do vnitrozemských vrchovin a posléze pronikly do kulturní krajiny nížin a pahorkatin včetně intravilánu. Na konci 20. stol. se stavy v západní a střední Evropě včetně Česka stále zvyšovaly, a to hlavně v městské zeleni. Početnost tundrové rasy sice lokálně kolísá, ale dlouhodobě se aspoň v Evropě zdá být stabilní.
Podblanicko
Dříve pouze protahovala a zimovala (čečetka zimní tundrová), v současné době hnízdí v zeleni intravilánu (čečetka zimní evropská). V hnízdní době byla poprvé pozorována v létě 1962 u Nové Vsi. V červenci 1965 bylo odchyceno špatně létající pull. na zahradě poblíž benešovské mlékárny (Pk). Důkaz hnízdění pochází z 1. 5. 1974, kdy byl pozorován pár v zámeckém parku Prčice. Ve smrku, kam čečetky opakovaně zaletovaly, bylo postaveno hnízdo ve výši asi 7 m, ale jeho obsah se nepodařilo pro špatnou přístupnost zjistit. 4. 5. 1974 – 4 další ex tamtéž (FV, RV). Pozorování z doby rozmnožování v následujících letech rychle přibývalo, ale další hnízdo se podařilo najít až 2. 8. 1987 na zahradě v Postupicích v lísce, kam čečetky pravidelně zaletovaly. Kvůli zdárné inkubaci nebyla snůška kontrolována. Při volbě teritoria a konkrétního hnízdního stromu nebyly čečetky náročné, ale vyjma Vlašimi (např. 11. 5. 1994 hnízdil pár v zahradě Ekocentra Vlašim) a Benešova se na určité lokalitě usídlily pouze jednotlivé páry a populace nehoustla tak jako v těchto dvou městech, resp. jejich zahradních čtvrtích během 90. letech 20. stol. Předchozí šíření v regionu tak vystřídala koncem 20. stol. stagnace a místy čečetky vymizely (vše Pr).
Z nehnízdního období od října do března překvapivě až do konce 60. let 20. stol. pozorování téměř chybí. Teprve po r. 1970 dat přibylo, čečetky se vyskytovaly každoročně, ale v jednotlivých zimách v různém počtu. Silná invaze proběhla v zimě 1972 / 1973. Většina pozorování se asi týká čečetky zimní tundrové, zvláště v extravilánu, ale tento poddruh byl prokázán pouze jednou, a to kroužkováním u Jizbice (Ko). V ostatních případech se rasy nerozlišovaly. V zimě se nejčastěji pohybují v korunách bříz, protože březové semeno představuje jejich hlavní potravu mimo vegetační sezónu. Pouze doplňkově sbírají semena bylin, např. kopřiv. Největší hejno bylo pozorované 25. 11. 1972, a to cca 200 ex u Lhoty Veselky (Pr).
Literatura
14, 26, 28, 29, 77, 105, 132, 134, 144, 154, 156