(Galliformes) Potápky
(Podicipediformes) Veslonozí
(Pelecaniformes) Brodiví
(Ciconiiformes) Vrubozobí
(Anseriformes) Dravci
(Falconiformes) Hrabaví
(Galliformes) Krátkokřídlí
(Gruiformes) Dlouhokřídlí
(Charadriiformes) Měkkozobí
(Columbiformes) Kukačky
(Cuculiformes) Sovy
(Strigiformes) Lelci
(Caprimulgiformes) Svišťouni
(Apodiformes) Srostloprstí
(Coraciiformes) Šplhavci
(Piciformes) Pěvci
(Passeriformes) Shrnutí faunistických výsledků
 |
řád pěvci |  |
214. Sýkora uhelníček
Parus ater L.
| Hnízdění | Čtverců | % |
| možné | 4 | 6 |
| pravděpodobné | 10 | 15 |
| prokázané | 52 | 76 |
| celkem | 66 | 97 |
Areál
Hnízdí v širokém rovnoběžkovém pásu celé Eurasie, ale při jižním okraji areálu obývají populace lesy vyšších poloh. Většinou je uhelníček vázán na jehličnaté nebo smíšené porosty a při umístění hnízda bývá velice plastický. V mírnějších šířkách je zpravidla stálý, ale severnější populace táhnou k jihozápadu a občas dochází k obdobně směrovaným invazím. Na konci 20. stol. nevykazovala početnost významnějších změn, ale znatelně ubyl ve středoevropských lesích stižených imisemi.
Podblanicko
Hojně protahuje, běžně hnízdí a místní populace je převážně stálá. Obývá výhradně jehličnaté a smíšené lesy, zpravidla větší rozlohy, ale jednotlivé páry obsazují i malé lesíky odpovídajícího složení dřevin. V příhodných lokalitách může být v době rozmnožování nejhojnějším druhem sýkor. Koncem léta a na podzim vytvářejí uhelníčci s dalšími sýkorami, brhlíky či šoupálky smíšená potulná hejna, která zpravidla vydrží přes zimu. Od konce srpna do začátku října se uhelníčci častěji vyskytují v nelesní zeleni, neboť táhnou severnější populace, ale jejich početnost je meziročně značně proměnlivá. Tah je nápadný zvláště v otevřené krajině s jednotlivými stromy, na které usedají přeletující skupinky až 20 ex ke krátkému odpočinku, aby vzápětí pokračovaly v cestě. Na tahu i v zimě se objevují v zahradách na okrajích obcí.
Hnízdo si staví nejčastěji v dutinách stromů nebo v budkách, ale poměrně běžně využívá skulin v pařezech a zemních děr. Hnízdo bylo objeveno dokonce ve skalní přízemní puklině nebo v uhnilém kůlu plotu u lesa. Obsazené dutiny byly nalezeny na smrku, olši, dubu a buku. Se stavbou hnízda začíná počátkem dubna. U Postupic, při silnici na Pozov, byl 12. 4. 1993 pozorován pár nosící peří do dutiny v torzu višně jako pozůstatku starého sadu. Nejbližší lesík s mladým smrkovým porostem, odkud přinášeli hnízdní materiál, oddělovalo pole široké zhruba 200 m. Osud snůšky ani pull. nebyl dále sledován (Pr).
Literatura
14, 15, 17, 18, 26, 28, 29, 71, 77, 110, 132