Geografické a klimatické poměry
Podblanicko zhruba vymezuje území trojúhelníkového tvaru mezi řekami Želivkou, Sázavou a Vltavou. Z horopisného hlediska tvoří součást rozsáhlé jednotky Českomoravské vysočiny, ale podle zeměpisného členění patří z větší části do Středočeské pahorkatiny a Českomoravská vrchovina (přibližné synonymum k vysočině) zasahuje pouze do východního a jihovýchodního cípu Podblanicka kolem Čechtic. Pro okolí této obce (450 – 550 m n. m.) jsou podobně jako pro větší část Českomoravské vrchoviny typické plošně rozlehlé terénní vyvýšeniny porostlé lesy a široké sníženiny s rolemi bez výraznějšího převýšení. Středočeská pahorkatina se vyznačuje podstatně větší výškovou členitostí. Menší lesnaté chlumy vysoké 75 – 150 m střídají užší údolí nebo rozlehlejší plató (Votice, Bystřice, Benešov), jejichž nadmořská výška kolísá ponejvíce mezi 250 – 300 m n.m. Nejvyšší kótou Benešovska je Javorová skála (723 m n. m.) nad Sedleckou kotlinou u Sedlece-Prčice. Nedaleko od východní hranice okresu Benešov se nad Lukavcem vypíná ještě vyšší Strážiště se 744 m nadmořské výšky. Lokality s nejnižší nadmořskou výškou leží v údolí řek Sázavy u Kamenného Přívozu a Vltavy u Nebřicha (málo přes 200 m n. m.).
Klimaticky se region řadí do oblasti mírně teplé s ročními průměrnými teplotami 7 – 8 °C. O 1 °C teplejší je okolí Čerčan a přilehlé údolí řeky Sázavy (zhruba 200 m n. m), kdežto o 1 °C chladnější je hornatá oblast Miličína, Česká Sibiř (Mezivrata 712 m n. m.) a hřebeny Čertova břemena nad Sedlecem-Prčicí v nadmořských výškách až kolem 700 m. Pro nižší polohy je typické krátké jaro i podzim. Léto je dlouhé, sušší a teplejší, kdežto zima bývá kratší a spadne málo sněhových srážek. Výše položené části Podblanicka se vyznačují kratším létem, ale delším chladnějším jarem a podzimem, který přechází v dlouhou zimu s hojností trvalejší sněhové pokrývky.