Historie ornitologických výzkumů na Podblanicku
Nejstarší důvěryhodné ornitologické údaje sice pocházejí už z 19. stol., ale převážně se týkají pernaté lovné zvěře v souvislosti s mysliveckými a aklimatizačními aktivitami arcivévody Františka Ferdinanda na Konopišti koncem 19. a počátkem 20. stol. Během 20. let 20. stol. publikoval několik dílčích informací z okolí Týnce nad Sázavou Josef Jirsík. Historie podblanické ornitologie na vědeckém základě tak začíná teprve na přelomu 30. a 40. let 20. stol. s nástupem generace ornitologů bádajících v okolí Benešova, Konopiště, Postupic a Bystřice. Nejvýraznějšími osobnostmi byli František Váňa, František V. Mareš, Jan Hanzák, František Potůček se synem Alešem, Jan Zeman a Václav Podhorský, z nichž se pouze J. Hanzák po skončení studií zabýval ornitologií profesionálně, ostatní získali vzdělání v oborech jiných, takže se ornitologii věnovali pouze amatérsky, ale vždy na vysoké odborné úrovni. Všechny, až na V. Podhorského, však životní osudy v 60. a 70. letech 20. stol. zavedly mimo Benešovsko. Jedině V. Podhorský zůstal v Bystřici a faunisticky pracoval v jejím okolí až do konce 20. stol.
Důležitým impulsem rozvoje české ornitologie bylo založení Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze r. 1934. Z podblanických ornitologů se jejími členy stali koncem 30. let F. Váňa z Benešova a František Potůček se synem Alešem z Postupic, ve 40. letech pak ostatní výše uvedení ornitologové. Počátkem druhé poloviny 20. stol. se k nim připojili zejména Zdeněk Mácha a Petr Korba v okolí Čechtic (Jizbice), Jan Čermák z Vrchotových Janovic a Vlastimil Šusta ze Samechova. Do počátku 70. let byla soustavněji sledována zhruba třetina okresu Benešov a Sedlčansko. V souvislosti s mapováním hnízdního rozšíření ptáků v letech 1973 – 1977 se podrobnější monitorování ptáků rozšířilo prakticky na celou plochu Podblanicka, což vydrželo dosud. Hlavně zásluhou F. Váni tehdy vznikl při Muzeu Podblanicka (později Muzeum okresu Benešov) aktiv dobrovolných ornitologických spolupracovníků, který sdružoval nejen několik „zasloužilých“ členů, ale natrvalo podchytil také zájemce nižších věkových kategorií. Někteří z nich se podíleli na zpracování této publikace. Působení P. Vašáka jako podblanického ornitologa v letech 1977 – 1999 ať zhodnotí budoucí generace.
V poslední čtvrtině 20. stol. se vedle faunistické práce podblaničtí ornitologové zapojili do národních, centrálně organizovaných akcí ryze vědeckého charakteru, koordinovaných Českou společností ornitologickou, ústavy Akademie věd ČR a její předchůdkyní, Českou zemědělskou univerzitou v Praze a Kroužkovací stanicí Národního muzea v Praze. Jednalo se např. o kroužkování, výzkumy vodního ptactva nebo výše zmíněné mapování hnízdního a posléze zimního rozšíření ptáků apod., na nichž se jednotliví ornitologové různě podíleli a podílejí dosud. Jako nejdůležitější se s určitým odstupem jednoznačně jeví obě celostátní mapování hnízdního rozšíření a jedno mapování zimujících ptáků. Značná část podkladů v tomto textu je založena právě na údajích získaných v letech 1973 – 1989 při mapovacích akcích, další pak pocházejí z kartoték jednotlivých sčitatelů, kteří do ornitologického aktivu benešovského muzea vstoupili během jednotlivých mapování. Na přelomu tisíciletí existuje na Podblanicku erudovaný kádr ornitologů amatérů, což mimo jiné umožnilo vznik této publikace. Kromě tradičních ornitologicky atraktivních lokalit, jako je okolí Bystřice, Vrchotových Janovic, Sedlčan nebo řeky Sázavy, se v druhé polovině 90. let 20. stol. zvyšuje význam údolní nádrže Švihov na řece Želivka jako zimoviště a tahového odpočívadla.
Po terénních výzkumech by mělo následovat jejich zveřejnění. Regionální ornitologické články byly ve 40. a 50. letech 20. stol. publikovány v celostátních odborných a populárně vědeckých časopisech Věda přírodní, Sylvia a Československý ornitholog (někdy pouze Ornitholog). Po r. 1959 se stěžejní regionální publikací stal Sborník vlastivědných prací z Podblanicka (dále SVPP) a ostatní ornitologická, popř. myslivecká periodika (Sylvia, Zprávy České společnosti ornitologické, Myslivost) byla využívána jen okrajově. Od krátkých sdělení se v SVPP postupně přešlo k monografickým článkům o jednotlivých skupinách ptáků s ohledem na jejich rozšíření jak v současnosti, tak v minulosti (výr, čápi, cvrčilky, ledňáček, tetřevovití apod.).