Ochrana ptactva na Podblanicku
Ochrana jednotlivých ptačích druhů je už dřívějšího data a souvisela s rozvojem zájmu o život ptactva v druhé polovině 19. a počátkem 20. stol. O těchto snahách jednotlivců však neexistují spolehlivé údaje. Z určitého úhlu pohledu byly ochranářské i dobře dokumentované aktivity arcivévody Františka Ferdinanda provázející vysazování a rozmnožování pernaté zvěře na Konopišti. Aby se jí dobře dařilo a její stavy utěšeně vzrůstaly, byl omezen (ne-li rovnou zakázán) přístup lidí do revírů, přikrmovalo se a průběžně tlumila škodná. Teprve koncem 40. let 20. stol. se ochranářský přístup, chránící pouze jednotlivé druhy, začal měnit a byl zdůrazňován význam širší ochrany biotopů, kde ptáci hnízdí nebo protahují. Prvními regionálními nositeli ochranářských snah byli především F. Váňa, J. Hanzák a V. Podhorský. Z jejich podnětu vznikla r. 1950 jedna z nejstarších přírodních rezervací na Podblanicku – Podhrázský rybník (rozloha 48 ha vodní plochy a 59,7 ha s ochranným suchozemským pásmem). Dříve byl významným hnízdištěm řady druhů vodních ptáků, ale po r. 1970 stále zřetelněji převládala úloha důležitého odpočívadla migrujících vodních ptáků a oázy klidu v době kachních honů, kdežto přitažlivost v době rozmnožování vzhledem ke změnám porostů a způsobu obhospodařování znatelně klesla.
Myšlenky na komplexní ochranu biotopů se však prosazovaly jen ztuha, takže ještě počátkem druhé poloviny 20. stol. spočívala ochrana ptactva především ve vyvěšování budek a zimním přikrmování nadšenými jednotlivci. K popularizaci ochrany ptactva nemálo přispěla výstava Okresního muzea v Benešově „Státní ochrana přírody“, zpřístupněná v benešovské výstavní Šímově síni během března 1960. I přes obecný název výstavy byla její převládající ornitologická náplň zřejmá už podle hlavních protagonistů – J. V. Mareš, V. Podhorský a F. Váňa. Nástupem F. Váni do tehdejšího Muzea Podblanicka r. 1968 se místní ornitologie a ochrana ptactva dostala na profesionální úroveň. Důsledkem byl vznik výše zmíněného amatérského aktivu ornitologů, sdružujícího zájemce z celého tehdy už „velkého“ okresu Benešov, který vznikl r. 1961 při reorganizaci státní správy ze tří menších okresů – benešovského, votického a vlašimského. Někteří členové aktivu ornitologů propagovali ochranu přírody a ptactva v místě svého bydliště nebo pracoviště i mezi žáky a studenty. Jako příklad uveďme Pavla Kocourka, zaníceného a odborně zdatného učitele přírodopisu na II. ZŠ v Týnci nad Sázavou, který zde v letech 1973 – 1976 vedl fundovaně pracující kroužek ochránců přírody. Sdružoval kolem 20 žáků, kteří kromě vstřebávání odborných informací vyvěšovali budky, stavěli a během zimy obhospodařovali krmítka a o svých poznatcích si vedli odborné protokoly. Již rok po svém založení navázali těsnou spolupráci s odborem ornitologie a ochrany ptactva v německém Mersenbergu, která pokračovala formou vzájemné korespondence a výměnných návštěv. Dalším zapáleným vedoucím byl Antonín Toula z Křivsoudova, který od r. 1974 po 15 let vedl při místní ZŠ kroužek mladých ochránců přírody. Úzce spolupracovali s myslivci, rybáři a hlavně Petrem Korbou, vedoucím polesí Jizbice a jedním z nejlepších ornitologů a kroužkovatelů na Benešovsku. Kromě přikrmování ptáků, výroby budek a krmítek Toulovi svěřenci čistili studánky a potoky, likvidovali černé skládky a pečovali o obecní zeleň. Od počátku 70. let 20. stol. byl aktivní přírodovědný kroužek při ZŠ Vrchotovy Janovice, vedený ornitologem amatérem Jiřím Čermákem, dětským lékařem. Vedle obecně prospěšné činnosti přikrmovali ptactvo, vyvěšovali budky a účastnili se okresních biologických soutěží.
Kvalitativně nový rozměr získala praktická ochrana ptactva spoluprací ornitologů s Českým svazem ochránců přírody (dále ČSOP), založeným koncem 70. let 20. stol. I když zpočátku se v této do značné míry direktivně založené socialistické organizaci spíše pracovalo formálně, během dalšího desetiletí převládl vliv odborníků z různých oborů biologie, ekologie, environmentalismu a ochrany přírody podložené vědeckou bází. Amatérská ochrana byla postupně nahrazována odborným přístupem jak při ochraně jednotlivých druhů, tak jejich biotopů, a ochrana přírody se zapojila do komplexních projektů ochrany biodiverzity naší krajiny, a to zvláště během 90. let 20. stol.
Největší společenské renomé získaly dvě základní organizace ČSOP, a to ve Vlašimi a Voticích. Od posledně jmenovaného subjektu se v druhé polovině 90. let oddělila a dodnes působí organizace Ochrana fauny ČR Votice. Jejich aktivity jsou podstatně rozsáhlejší než dále zmiňovaná ochrana ptactva (KOVAŘÍK, PEŠOUT, 2000), která se řídí především Strategií na ochranu ptáků na okrese Benešov vypracovanou r. 1995 P. Křížkem, P. Pešoutem a kolektivem votických ochranářů. Legislativní rámec tvoří zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a jeho prováděcí vyhláška č. 395/1992. Do kategorie „zvláště chráněných“ patří 62 prokazatelně v současnosti nebo minulosti hnízdících druhů. K projektům, zabývajícím se mapováním jednotlivých ptačích druhů na Podblanicku, výzkumem úlohy ptactva v ekosystémech, sledováním etologie vybraných druhů, praktickou ochranou a pod., patří v Ochraně fauny ČR Votice i ZO ČSOP Vlašim projekty týkající se sovy pálené, motáků, sokola stěhovavého, čápů, jestřába lesního, krahujce obecného, holuba doupňáka, chřástala polního, sýce rousného, skorce vodního a ledňáčka říčního. Jejich praktická ochrana zahrnuje např. registraci a ochranu hnízdišť, vytváření nových hnízdních příležitostí, jako je upevňování umělých podložek pro čapí hnízda, vyvěšování budek pro sovy, poštolky, doupňáky a skorce, budování hnízdních stěn a nor pro ledňáčky nebo modelování hnízdních plošinek pro sokoly na strmých skalních útvarech. Desítky budek pro pěvce, sovy a poštolky vyvěsili členové ZO ČSOP Vlašim a Ochrany fauny ČR Votice do lesů v rámci společných projektů ČSOP s Ministerstvem životního prostředí, Lesy ČR a Okresního úřadu Benešov. Zimním přikrmováním dravců a sov, rozmísťováním plašicích zařízení, poradenskou službou a kontrolami bažantnic se ochranáři přičinili o snížení počtu případů nezákonného hubení predátorů.
Ochranářské aktivity ZO ČSOP Vlašim a Ochrany fauny ČR Votice leckdy přesahují svojí působností a dopadem Podblanicko, a tak získavají dokonce národní charakter. Je to např. program ALCEDO, zaměřený hlavně na ochranu hnízdních populací ledňáčka říčního a skorce vodního, a podíl na mapování dravců a vypracování metodického materiálu k ochraně ptáků před zraněním na venkovním elektrickém vedení, „sloupech smrti“, pro orgány státní ochrany přírody, energetiky a stavební úřady. Kolektiv mapovatelů pracoval pod vedením P. Křížka z Votic, který je také jedním z autorů metodické příručky. Na základě těchto ochranářských aktivit s republikovou působností byla r. 2001 otevřena v Národním muzeu v Praze krátkodobá výstava o sloupech smrti sugestivně nazvaná Světlo pro Prahu. Její ohlas byl mimořádný, mimo jiné proto, že autoři včetně P. Křížka se nevyhýbali ani prezentaci kadáverů dravců, kteří na elektrickém vedení uhynuli a jejichž zbytky byly dokumentovány jako trojrozměrné předměty. Během r. 2001 a 2002 se podařilo pro instalaci ochranných prvků na sloupech elektrického vedení získat podporu čelných vládních činitelů a politiků nejen v Česku, ale i v sousedních zemích, sdružených do Visegrádské čtyřky.
Různě handicapovaní ptáci, z nichž velkou část tvoří oběti kontaktu s elektrickým vedením, jsou ošetřováni a připravováni na návrat do přírody ve dvou zařízeních. Jedná se o Stanici pro handicapované živočichy ZO ČSOP Vlašim, zřízenou v r. 1995, a v r. 1997 zřízenou Stanici pro zraněné živočichy Ochrany fauny ČR ve Voticích. Obě jsou začleněny do Národní sítě stanic pro handicapované živočichy provozované ČSOP.
Ochrana ptáků je rovněž součástí projektu Evropské unie „Natura 2000“, který počítá s vytvořením soustavy evropsky významných chráněných území. Tato soustava zahrnuje mimo jiné tzv Ptačí oblasti, které zajišťují ochranu nejohroženějších druhů ptáků.
Obr. 18: Výchova mladých ornitologů může začít vyráběním ptačích budek v prostorách vlašimské Stanice pro handicapované živočichy.
Obr. 16: Kroužkování labutě velké před vypuštěním do volné přírody, Stanice pro handicapované živočichy ČSOP Vlašim.
Obr. 17: Poštolka, která si zranila křídlo nárazem do elektrického vedení, se už do přírody nevrátí a zůstane v péči vlašimské Stanice pro handicapované živočichy.
Obr. 15: Votické sdružení Ochrana fauny ČR se mimo jiné zabývá sledováním místní populace chřástala polního a jeho kroužkováním.